Tatry Tour 2006

Publikováno: 21.01, 2007    Téma: Dovolená s Marejkou

Tento článek poslal Silent.service

Na přelomu letošního července-srpna se domácí rada usnesla, že navštívíme našich východných bratov na Slovensku, a pojedeme…..

se podívat do Vysokých a případně i Nízkých Tater a jejich okolí. A protože mám rád klidné lesní cesty, routeplan byl následovný : Ostrava – Frýdek-Místek – projet Beskydy na Makov – Čadca – Žilina – Ružomberok – Liptovský Mikuláš – Poprad – Kvetnica , tam byl cíl naší cesty.
Je fakt, že po zavedení nového silničního zákona je řízení na Slovensku jako balzám na duši, v obcích v klidu šedesátka, žádný stres ze sledování tachometru a hlídání aktivních městských policistů na každém rohu, takže cestu jsem si já i Marejka užívali. A protože bylo hezké počasí, tak nám to rychle uběhlo a za pár hodin už jsme vystupovali v cílovém místě našeho výletu.

Hned další den ráno omladina v duchu získaných informací z internetu navrhla, že je hezky slunečno, takže místo na nějakou túru půjdeme vyzkoušet jaký že to mají v Popradu Aqua City a půjde se na společné plavání, což jak už si někteří možná všimli z jiných příspěvků není moc pro mne, protože zima a sníh je moje krevní skupina. No ale co naplat, je třeba udělat radost i dětem, a tak se šlo plavat.
Popravdě, to tam mají pěkné bratia Slováci , koupaliště je nové, bazénov neúrekom , takže děti se vyřádili a my starší jsme se bublinkovali na vnitřním bazénu Blue daymond. Ale i tak, nevím jak se to mohlo stát, tak jsem si hezky připekl záda i za tu chvilku, co jsem se byl po venku projít po Aqua city.

Další den ráno nás opět probudilo svými paprsky sluníčko. Klasické poznámky mládežníků typu „ jdeme zase dneska do Aqua parku“ přehlasovala rada starších a bylo rozhodnuto, že se půjde do Tater, dneska do těch Vysokých, třeba do Tatranské Lomnice. A jak se řeklo, tak se i udělalo. Nasoukali jsme se do Marejky a vyrazili směr Lomnica. Při příjezdu do Smokovce se nám naskytl neutěšený pohled na prázdná úbočí, kde ještě před pár lety byly vzrostlé lesy, ale ani to nám nepokazilo dobrou náladu. Naštěstí Tatranská Lomnica nebyla ve směru vichřice , takže není poničená.



Po příjezdu do Lomnice mládež zhýčkaná dobou vehementně navrhovala, že na Skalnaté pleso se pojede , spíš poveze, lanovkou, což bylo zamítnuto, neboť po vysedávání u PC beztak mají zkrácené svaly a otoky na sedací části těla. Podél trasy staré lanovky jsme se tedy vydali směrem k Sport hotelu. Naše turistická skupina následovala pomalu vpřed, je fakt, že v tom parnu jsme vypadali, jako bychom zrovna opustili bazén v Aquacity ale cesta pomalu ubíhala a Sport hotel byl za chvíli nadohled. A nadohled byl taky strmý stoupák k Skalnatému plesu. Nu což, tak to vyšlápnem, řekli jsme si, ale omladina zhýčkaná běháním přitroublé postavičky na monitoru domácího počítače začala namítat, že jí bolí nohy, že je unavená a podobně. Ptáte se jak to dopadlo? No jednoduše, na blízké mezistanici lanovky zrovna místní mechanik otevřel vrata a prohlásil : „Koľko Vás je? Štyria? No, dajte 500 a nastúpte do nejakej volnej lanovky !“ No a to už omladinu nepřesvědčil nikdo. Na Skalnaté pleso se zkrátka jelo lanovkou.



Nahoře na plese nás čekala pěkná panoráma. Vidět bylo dodaleka, Kežmarok , Poprad a všechny okolní vísky . Samozřejmě že omladina začala otravovat s tím, že se zajedeme podívat i na Lomnický štít další lanovkou, ale po zjištění, že za 50 minut na štítu bratia chtějí za osobu 550,-Sk a ještě bylo třeba zaplatit lanovku ze Skalnatého plesa do Lomnice, byl tento nápad zamítnut.
Po návratu do Lomnice jsme si ještě toto městečko prošli procházkou a bylo tady pozdní odpoledne a čas pro návrat domů.


Dalšího dne ráno byla obloha mírně zamračená, ale trhliny mezi mraky napovídaly tomu, že počasí bude zase hezké. Rodinná rada se usnesla , že dnes se pro změnu podíváme do Tater, ale nízkých. Na programu byla návštěva Demänovskej ľadovej jaskyne. Nasoukali jsme tedy do auta omladinu a marejka mohla vyrazit. Upalovala si to po dálnici na Liptovský Mikuláš a vesele si pobrukovala. Takže za chvilku jsme byli na místě. Kdo znáte ledovou jeskyni, víte že vchod se nachází na úbočí kopce, pro někoho hezky vysoko. No, ale zdolali jsme převýšení za pár minut a návštěvě jeskyně už nic nepřekáželo. A opravdu je to hezký zážitek a je na co koukat.
Nahoře na plese nás čekala pěkná panoráma. Vidět bylo dodaleka, Kežmarok , Poprad a všechny okolní vísky . Samozřejmě že omladina začala otravovat s tím, že se zajedeme podívat i na Lomnický štít další lanovkou, ale po zjištění, že za 50 minut na štítu bratia chtějí za osobu 550,-Sk a ještě bylo třeba zaplatit lanovku ze Skalnatého plesa do Lomnice, byl tento nápad zamítnut.
Po návratu do Lomnice jsme si ještě toto městečko prošli procházkou a bylo tady pozdní odpoledne a čas pro návrat domů.


Po cestě zpátky , protože bylo ještě dost času , rozhodli jsme se zajet prozkoumat co je nového na Štrbském plese. Počasí bylo v pohodě, a tak jsme to vzali přes Liptovský Hrádok a Podbánske Tatranskou magistrálou.
No řeknu Vám, že pohled na Tatry z této strany je dosti žalostný, úbočí bez stromů, tam kde byl vzrostlý les , není skoro nic. Ani jsem nevěděl, že je tam tolik baráků, protože z cesty kdysi dávno nebylo nic vidět.
Každopádně, když se Marejka vyškrábala na Štrbské pleso, bylo tam zrovna po dešti a k dalšímu se schylovalo. No , ale protože omladina tam ještě nebyla, tak jsme se odvážně pustili do průzkumu terénu. Nejdříve podívat se na „zubačku“ a nové „tatranské električky“ , protože kromě toho že mám rád ty naše čtyřkolové italské krásky, tak mám rád i kolejová vozidla, no a potom už vzhůru k plesu, podívat se do areálu Snow a na můstky.
Při zpáteční cestě k parkovišti nás samozřejmě zastihla průtrž mračen , taky mohla 10 minut vydržet, takže se náš výlet prodloužil o pobyt, strávený v pěkné slovenské tradiční restauraci s výhledem na skokanský můstek. No a pak už rychle na parkoviště za čekající Máňou a zpátky do Kvetnice.


Další den ráno , den odjezdu domů , jsme dopoledne nabalili Máňu doplna , ještě chvilku posedět s rodinou, rozloučit se a můžeme vyrazit na cestu směr Ostrava. Počasí bylo mírně zamračené, takže se jelo krásně, Mařenka hezky předla a ukrajovala kilometr za kilometrem a blížila se k domovu. Projeli jsme Beskydské vrchy, i tam je krásně, i když Tatranští velikáni jsou trošku jiné kafe, a už je tady Ostrava. Tady to už Mařenka zná, tady je doma , odpočine si a může zase vyrazit na další výlet.