Alpy Tour 2006

Publikováno: 27.08, 2006    Téma: Dovolená s Marejkou

silent.service napsal následující článek
Jako zapřísáhlý odpůrce řízených dovolených různými cestovkami, i letos jsme skoro do posledních dní před odjezdem s přítelkyní nebyli rozhodnuti kam se na dovolenou pojede.Je mi jasné, že většina lidí má rekreaci zaplacenou už někdy na jaře a pak se do léta modlí, aby ta jejich cestovka nezkrachovala, nebo aby nedejbože kvůli teroristům třeba nezrušili jejich let na vytouženou dovolenou, to však není náš případ.

V ročním plánu byly nastíněny tři základní směry kam na dovolenou.
1) cesta někam k moři, asi Chorvatsko, to kdyby v naších končinách bylo o prázdninách škaredě ...
2) cesta po stopách Marejky, to znamená že by se Mařenka zajela podívat tam, odkud byla dovezená, to jest na sever do Holandska ...
3) cesta někam za sněhem, ochladit se , to kdyby v našich končinách bylo o prázdninách pro změnu moc hezky ...

Vy , kteří jste prožili první měsíc prázdnin u nás v zemích Českých, Moravských ale i Slovenských , si asi umíte představit, která varianta zvítězila. Rozhodnutí pro Alpy padlo ihned potom , co jsme si na internetu přečetli , že na Stubajském ledovci je pořád ještě sníh , takže se pojedeme zchladit na sníh.
Prognóza počasí byla sice trochu nepříznivá, na celý týden byl hlášený déšť , ale aspoň se dobře pojede, přece jen jsme už toho únavného slunce měli dost. Takže už jen naložit Mařenku , a můžeme vyrazit.

Pro tento rok, byla zvolena , dosti nešťastně , oproti jiným letům trasa Ostrava - Olomouc Brno - České Budějovice - Freistadt - Linz - Salzburg - Innsbruck - Neustift im Stubaital. Nešťastně proto , protože začal platit nový zákon, a nechtěl jsem se po cestě dohadovat s policisty, takže jsem dodržoval (alespoň u nás) předpisy , a opravdu musím říct že v jižních čechách je vesnic se 40 ba i 30 kilometrovou rychlostí nepočítaně. Takže trasa vypočítaná programem Route 66 se po projezdu Brnem a opuštění dálnice , než jsme dojeli k Dolnímu Dvořišti dosti protáhla oproti předpokládanému plánu. No ale nevadí, máme přece dovolenou, tak co, času je dost, řekli jsme si a pokračovali vesele dále.



Po vjezdu na Rakouské území jsme se snažili co nejdříve najet na dálnici . Ta nás přivítala deštěm a zamračeným, mlžným oparem. Přesto cesta rychle ubíhala , uzávěrek moc nebylo, protože Rakušané jsou oproti našim cestářům celkem rozumní, a na dálnici se v pátky a víkendy o prázdninách nepracuje, aby byla zaručena plynulost provozu. Takže po chvíli už nás začali nejprve jen pozvolna vítat první Alpské vršky , které se čím dál více a více začali před námi zvedat a zahlcovat okolní obzor. Takže než jsme dojeli do Innsbrucku , mohli jsme se za jízdy kochat byť zamlženými, ale přesto úchvatnými Alpskými velikány. A protože tohle je hlavně o Marejkách, musím říct, že Mařenka jela pohodově , bez jakéhokoliv zaškytnutí.



V Innsbrucku jsme sjeli z dálnice na starou Brennerskou cestu , po které je to do Neustiftu , který byl cílem naší cesty už jenom kousek , cca 25 km. Pokud tudy někdo pojedete, dávejte si pozor na to, pokud nechcete platit dalších 7.50 Euro mimo dálniční známku za průjezd mostu Europa brûck, aby jste včas v okolí Innsbrucku sjeli z dálnice na Itálii (Brennero).
Do Neustiftu jsme přijeli mezi 19 – 20 h , takže tento večer už proběhlo jenom ubytování , vybalování , večeře a odpočinek po cca 10 hodinách za volantem.
Další den ráno , sobotní , nás přivítalo mrholením a zamračenou oblohou, která nenasvědčovala tomu, že by mohlo být ten den ještě hezky. Proto jsme se rozhodli , že prozkoumáme blízké okolí městečka Neustift, protože byť jsme navštívili tyto končiny již poněkolikáté, pořád je tam dost toho, co jsme ještě neviděli a kam jsme nezabloudili. Takže městečko a blízké okolí jsme si tentokráte prošli pořádně a pro jistotu křížem-krážem. Městečko Neustift im Stubaital se skládá z několika menších částí , např. Kampl, Neder , a rozprostírá se v údolí lemovaném úchvatnými velikány, které se táhne skoro od Innsbrucku a je ukončeno ledovci, na kterém je umístěno jedno z nejrozsáhlejších středisek zimních sportů Stubaier Gletscher , které je hlavně známé možností celoročního lyžování. Jak je vidět z fotek, je to městečko v klasickém Tirolském duchu, včetně upravených a čistých uliček a domů. A protože se odpoledne celkem vyčasilo a mezi mraky i vykouklo sluníčko, tak jsme prošli i okolní kopečky a prohlídli si protilavinovou hráz nad městem.



Ani jsme se nenadáli a byl podvečer. Padl návrh navštívit místní Sportovní a oddechové centrum , mimochodem díky hostovské kartě, kterou jsme dostali při ubytování , je většina atrakcí v tomhle centru zdarma. Takže hurá do bazénu , který má krásný výhled na okolní kopce a tunelem se dá proplavat do venkovního bazénku, když vás už nebaví vířivka, nebo tobogán. Větší překvapení nás čekalo před centrem, kde vedle naší Mařenky stála rakouská červená krasavice. Jedna z prvních, které jsme v těchto končinách potkali, i když těch originál Italských je tam o hodně víc než Rakouských.

Další den ráno nás pro změnu přivítal zase déšť. Hory ani nebylo vidět, zpod zamračeného příkrovu nevykukovali ani jejich špičky. Ale nevadí, Innsbruck je kousek, a zatím nebyl nějak při našich lyžařských návštěvách si ho prohlédnout. Takže nasedáme do Marejky a vyrážíme prohlédnout si tohle správní město.

První dojmy z města nebyli nic moc, město sice pěkně udržované, upravené ale nějak bez správné atmosféry. Potulovali jsme se tedy bezcílně uličkami a pomalu se blížili do středu města. No a tam jsme tu pravou krásnou atmosféru tirolských měst objevili. Nejdřív nás přivítala Zlatá střecha , která je prý opravdu pozlacená , pak jsme se prošli krásnými úzkými uličkami Innsbrucku a došli až k císařskému paláci, a to je opravdu se na co dívat. Takže jsme si ho prošli opravdu celý kde se jen dalo, výhodou tam je že chodíte bez průvodce, takže si můžete všechno v klidu prohlédnout a nikdo vás nehoní z místnosti do místnosti. Chvilku jsme si poseděli v uliční kavárničce, ochutnali pravý "Appfelstrudel" a vyrazili zpět na hlavní nádraží, kde jsme v podzemním parkovišti měli uloženou Mařenku. No a večer po návratu do Neustiftu jsme si zase zašli zaplavat do Sportovního centra .

Pondělní ráno se na nás zpočátku zase trochu mračilo, ale mraky se začali brzy trhat a nad nima prokukovala modrá obloha se sluníčkem. Konečně nastal ten pravý čas na nějakou tu horskou túru. Rozhodnutí padlo pro horu Elfer , kterou jsme viděli z okna našeho penzionu a kde mě zaujal v noci krásně nasvícený horský hotel na jejím hřebeni. Takže jsme sbalili nutné turistické vybavení a hurá na lanovku. Ta nás vyvezla na začátek hřebenu kopce do výšky cca 1790 m. Museli jsme zdolat ještě cca 2 km chůze , abychom se dostali k horskému hotelu Elferhûtte, který je ve výšce 2080 m. No a protože mraky se krásně protrhaly a vyhlídka u hotelu nám nabídla krásná panoramata je jasné že jsme pokračovali ještě dál a výš až dooblak. Večer příjemně unaveni túrou jsme zůstali na penzionu a plni nových dojmů zalehli k odpočinku.

V úterý začal poslední den našeho Alpského výletu, škoda jen že zase začalo pršet. Ale protože jsme sem jeli za sněhem, tak bylo jasné, že se dnes pojede na ledovec, ať už je tam jak je. Nastartovali jsme Marejku a vyrazili do cca 12 km vzdáleného střediska Stubaier Gletscher na lanovku, která nás vyveze k stanici Gamsgarten. Po příjezdu k nástupní stanici lanovky jsme ale zjistili, že na Gamsgarten se nejezdí (lanovka nepremáva :-) ) z důvodu, že v červenci byla velká vedra a tak roztál sníh i tam, kde se jindy drží celé léto. Naštěstí je to nástupní stanice i pro lanovku do střediska Eisgrat , které je položené o trochu výše. Takže nasedáme do lanovkové gondoly a necháváme se vyvézt do výšky 2900 m. Zhruba v polovině trati se dostáváme do jiného světa, gondola lanovky mizí v nízkých mracích a my jen někde pod námi a okolo nás cítíme přítomnost Alpských velikánů. Ve stanici Eisgrat se ocitáme v mracích, viditelnost je zhruba 10-15 metrů ale fouká vítr, tak snad se mraky trochu rozfoukají. Hlavní je to, že konečně naše nohy šlapou po sněhu, teplota je 1°C , takže pro nás zimomilce krásné počasí. Procházíme si blízké okolí stanice a mraky se pozvolna rozestupují, takže dohlednost je čím dál větší, není to sice jako za slunečného dne, ale jsme rádi i za to, že se nám nachvilku ukázal štít Jochdohle (3150m) a Schaufelspitze (3333m).

Po několika hodinách nasedáme zase do lanovky a noříme se do mraků, které ještě před chvílí byli pod námi. Ještě na chvilku vystupujeme v přestupní stanici Fernau (2300m) abychom si "kuken" (jak říkají přátelé z rakouska) prohlídli okolí a už jedeme zase dolů do stanice Mutterberg (1750m). Večer ještě tradiční koupání v bazénu a jde se balit na cestu domů.



Středa - opět pochmourno , ale nevadí, aspoň se dobře pojede, a čeká nás cca 900 km domů. Jedeme stejnou trasou pozpátku. Mařenka si krásně přede, a nebýt toho, že nám ve městě Freistadt , asi 10 km od česko-rakouské hranice do cesty vjela z boční ulice nějaká frau v Oplu-Zafira a načechrala nám levý přední blatník tak cesta proběhla bez vážnějších nedostatků. Znova jsme se utvrdili v tom, že Alpy jsou krásné hory, balzám na nervy a už se těšíme na další jejich návštěvu, třeba v květnu na lyže. Tak co Mareáčci, nepřidáte se???

Silent.service